Ráda bych prezentovala práci mladého hasiče, kterou napsal na soutěž „Požární ochrana očima dětí“. Práci napsal 11letý chlapec jménem Radim Ledahudec ze Slatiny.

Závody požárního útoku a příprava na závody

Rodiče netuší, jak jsou těžké závody požárního útoku, ale i příprava před závodem samotným. Závodům totiž předcházejí pravidelné i mimořádné schůzky plné dřiny, na kterých se vše procvičuje. Na schůzkách musíme vše natrénovat tak, abychom docílili nejlepších možných výsledků na závodě samotném. 

Trénink většinou probíhá na hasičce, kde se procvičuje požární útok na sucho bez vody, protože zpravidla nejsou k dispozici silní chlapy, aby nám vytáhli čerpadlo z Avie a také je méně času pro nachystání a napuštění kádě vodou.

V družstvu jsem strojníkem a obsluhuji čerpadlo. Mám zodpovědnost, aby v palivové nádrži čerpadla bylo dostatečné množství benzínu a dostatek chladící kapaliny. Na tréninku

i závodech je mým úkolem rychle a bezchybně našroubovat savici na hrdlo čerpadla a po té musím přidat výkon na čerpadle, abych nasál vodu do čerpadla ze savice. Když z ventilu čerpadla vystříkne první voda, musím ihned ventil uzavřít. Následně pozoruji zbytek družstva zda mají správně zapojeny hadice a současně přidávám výkon čerpadla na maximum, aby co nejdříve z proudnic vystříkla voda na cíl.

Na hasičce většinou nepoužíváme čerpadlo, ale tak zvanou „Máňu“, což je vlastně taková kostra na které jsou přimontovány závity pro savici a hadici.

Když se blíží termín závodu a je pěkné počasí, tak trénujeme převážně v Mariánském údolí s vodou. To už je vše pěkně na ostro a stává se, že se stane nějaká ta malá nehoda a někteří z nás jsou pěkně zmáčení. Proto si sebou na trénink i závody bereme náhradní obuv i oblečení.

Aby závod požárního útoku měl pro všechny soutěžící 7 členná družstva stejné pravidla, musí být poskytnuto následující. Základna, což je dřevěná deska o stanovených rozměrech 2 x 2 metry a výšce 10 centimetrů. V cíli zásahu jsou umístěny dva terče. 

Na základně je umístěno čerpadlo a veškeré další potřebné vybavení. Vedle základny je jen nádrž na vodu. Ta je umístěna v blízkosti čerpadla tak, aby do ní dosáhly dvě savice. Všechno potřebné vybavení k požárnímu útoku musí být před startem uloženo na základně a nesmí přesahovat mimo obrys základny.

Vybavením družstva pro požární útok je přenosná motorová stříkačka PS12, dvě savice, sací koš, dvě hadice o velikosti B dlouhé 10 metrů, čtyři hadice o velikosti C dlouhé 10 metrů, rozdělovač a dvě proudnice. 

Při odstartování musí každé družstvo co v nejkratším čase provést následující úkoly. Po doběhnutí k základně dva z týmu zapojí dvě savice do sebe, na stranu savic ke kádi napojí sací koš a ponoří ho do kádě s vodou.Strojník obsluhující čerpadlo druhý konec savice připojí k sání stříkačky. Jeden z družstva připojí hadici B ke stříkačce a spojí dvě hadice B do sebe. Jeden člen připojí hadici B do rozdělovače a dvě hadice C do krajních výstupů z rozdělovače. Současně musí při vystříknutí vody z prostředního ventilu rozdělovače ventil uzavřít. Každý z poslední dvou členů spojí hadice C do sebe a na konec hadic připojí proudnici, s kterou doběhnou k místu zásahu a proud vody směřují na terč. Při tom všem strojník nasaje vodu 

do čerpadla a ve správný okamžik, pokud není některá z hadic rozpojena čerpadlo spustí na plný výkon tak, aby z proudnic stříkala voda na terče tak dlouho, jak je potřeba.

Když jsou členové družstva dobře sehraní a vše se bezchybně povede v co nejkratším čase, můžeme dosáhnout jednoho z prvních míst. V takovém případě máme velkou radost, že dostaneme nějakou cenu. Ještě větší radost mají naši vedoucí, protože veškerý čas, který nám věnovali, byl k něčemu dobrý. 

Tak tedy, když si některý rodič přečte tento článek, tak pochopí, že za veškerou parádou na samotném závodu s jinými družstvy je dlouhé úsilí, spousta času, dřiny a hlavně velké trpělivosti našich vedoucích.

Radim Ledahudec – Sbor dobrovolných hasičů Brno – Slatina